Ženy stále vydělávají méně než muži. Podle údajů EUROFOND (Evropská nadace pro životní a pracovní podmínky - Dublinská nadace) rozdíl mezi výdělkem žen a výdělkem mužů v roce 2007 byl v rámci 27 členských státu Evropské unie 16% v neprospěch žen. Nejedná se o odměňování za stejnou práci, ale především o menší příležitosti žen v přístupu k lépe placeným zaměstnáním.
V České republice je rozdíl mezi výdělky žen a mužů 20 % v neprospěch žen. Podle ministryně Stehlíkové minimálně pět procent tohoto rozdílu činí diskriminace pod vlivem zažitých stereotypů, kdy za stejnou práci muži a ženy dostávají rozdílnou odměnu. „V zemi chybí antidiskriminační zákon, který by napomohl ženě dostávat stejnou odměnu za stejnou práci jako muž," upozornila Stehlíková. Zbývající rozdíl platů mužů a žen je důsledkem objektivních ekonomických faktorů. Možnost žen dosáhnout na zaměstnání s vyšším výdělkem je negativně ovlivněna již výběrem studijního oboru a následného zaměstnání v odvětvích, která se nevyznačují vysokými příjmy, např. vzdělávání, zdravotnictví, sociální služby nebo stravovací služby. Muži jsou již od školních let motivování rodinou i školou ke vstupu do technických studijních či učebních oborů a později pak jsou zaměstnáni ve vedoucích pozicích či v průmyslových odvětvích s v průměru řádově vyššími platy.
Pracovní kariéra žen je nepříznivě ovlivněna stereotypy, protože část veřejnosti stále spatřuje roli ženy především jako osoby, která se má starat především o domácnost, děti, zdravotně postižené osoby a seniory. Přestože vzdělanost českých žen je velmi vysoká a pracují na plný pracovní úvazek, nemají možnost dosáhnout stejného výdělku jako muži. Pokud je v rodině péče o děti a ostatní potřebné členy rodiny spatřována především jako úkol ženy, pak se do výdělku ženy promítá i její omezená časová možnost přesčasů, pracovních cest, vyskytují se nečekané absence kvůli nemocným dětem, požadavky na zkrácenou pracovní dobu, apod. Rovnoměrné sdílení odpovědnosti mezi manžely/partnery v péči o rodinné příslušníky a domácnost by posílilo pracovní pozice žen a umožnilo jim postup do náročnějších povolání.
Nižší výdělek žen se promítá i do jejich starobního důchodu. V České republice k 30. červnu 2008 činil průměrný starobní důchod ženy 8 287 a muže 10 211 Kč. Ženy sice žijí v průměru o pět let déle než muži, ale jejich životní úroveň je právě v seniorském věku nižší.
O něco lépe jsou na tom ve stáří vdané ženy nebo vdovy, které vykrývají svůj nízký důchod příjmem manžela nebo vdovským důchodem. Při současném trendu, kdy klesá sňatečnost a četnost rozvodů je velmi vysoká, však nelze spoléhat ve stáří na příjem manžela/partnera. (Případy, kdy žena pracovala dlouhodobě na částečný úvazek a v nenáročném zaměstnání, aby mohla zabezpečit na přání manžela především domácnost a děti a po dvaceti letech dojde z podnětu manžela k rozvodu, nejsou vůbec ojedinělé.)
Cesty, jak zlepšit životní situaci žen v seniorském věku, jsou známy: posílit ekonomickou nezávislost žen a jejich postavení na trhu práce, podporovat flexibilní pracovní úvazky, motivovat ženy pro vstup do technických studijních oborů, umožňovat postup žen do vedoucích a manažerských pozic, podporovat muže, aby převzali svůj díl odpovědnosti za děti a domácnost, rozvíjet služby péče o děti a seniory a tím vytvářet příležitosti pro ženy k získání lépe placeného zaměstnání. Společnost by měla najit mechanismy jak ekonomicky bonifikovat osoby, které dokáží celý život tvořit hodnoty pro rodinu a domácnost. Důležitým úkolem pro ČR ještě v období před předsednictvím země v EU je prolomení prezidentova veta antidisktiminačního zákona, který musíme schválit jako poslední země sedmadvacítky.
Slaďování rodinného a profesního života je dalším důležitým prostředkem pro umožnění produktivní pracovní kariéry a odpovídajícího příjmu ženám ve seniorském věku. Cestou, jak umožnit ženám a mužům skloubit rodinný život, výchovu dětí a pracovní uplatnění, je rozvoj služeb péče o dítě, daňové úlevy zaměstnavatelům, kteří mají aktivní politiku pro rodiny s dětmi či pro rodiny pečující o seniora (eldercare), a rodičovské dovolené.
Mezi nástroje aktivní prorodinný politiky zaměstnavatelů patří nabízet práci na částečný pracovní úvazek, moderní formy práce jako práce z domova, sdílený pracovní úvazek, poradenství v oblasti slaďování rodinného a profesního života. Vláda by měla podpořit obce a zaměstnavatele či jiné subjekty, které poskytují podpůrnou péči pro rodiny s dětmi. Větší flexibilita pracovního trhu na straně nabídky práce zlepší situaci sociálně slabších žen, zejména těch, které se starají o své děti samy, ale také sníží ztráty spojené s vynucenými přerušeními kariér vysoce vzdělaných žen z důvodu mateřství.
Aktivní otcovství je součástí vládního programového prohlášení, Česká republika tak sleduje evropské trendy a ekonomickou nutnost. Podpořily je mediální kampaně jako Aktivní otcovství aneb je skvělé být tátou! společnosti Nesehnutí, Noví muži sdružení Žába na prameni nebo Moderní táta Ligy otevřených mužů. Nástrojem státní politiky aktivního otcovství je plánované uzákonění „otcovské" či dávky „otcovské péče", tedy týdne placeného pracovního volna pro muže v souvislosti s porodem (ve výši 70 % platu). Rada zdůraznila potřebu vyjádřit, že péče o dítě není dovolená, ale naopak je to prospěšná činnost, která si zaslouží celospolečenské uznání. Martin Jára, ředitel Ligy otevřených mužů, která v Radě vlády reprezentuje mužský hlas, vítá, že vláda začíná plnit tento závazek ze svého programového prohlášení. „Srovnáváme krok s Evropou, kde je tento institut už v mnoha zemích zaveden. Zároveň kodifikujeme běžnou praxi: podle našich informací si v ČR mnozí novopečení otcové tak jako tak berou volno, ať už placené či neplacené," upozorňuje Jára.
Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů se usnesla navrhnout Vládě ČR vyhlásit třetí neděli v červnu jako Den otců - významný den ČR. „Tím by se symbolicky doplnila skupina jarní svátků rodiny představovaná svátkem matek druhou neděli v květnu, dnem rodiny 15. května, dnem dětí 1. června a nyní tedy dnem mužů třetí neděli v červnu. Takový významný den by přispěl k povědomí o významu mužů, otců i dědečků v životě rodiny a ve výchově dětí, ať z úplných nebo neúplných rodin" řekla ministryně Džamila Stehlíková.
