Výchova bez násilí

Volání po znovuzavedení tělesných trestů ve školství je voláním po chybějící diskusi o výchově

  • Date:05.08.2008
Na školním dvorku
Rozhodnutí Nejvyššího soudu, který potvrdil neslučitelnost tělesných trestů s etikou a profesionalitou pedagogů, znovu otevřelo debatu o problematice „nezvladatelných" školáků.

Ozvalo se nemálo hlasů, podporujících znovuzavedení tělesných trestů ve škole jako nenahraditelný způsob zjednání kázní s odkazem na dobré zlaté časy, kdy mládež byla ukázněnější a mravnější. Fyzické tresty mnoho mých vrstevníků považuje za zázračný tmel, který spolehlivě zajistí klid ve třídě, úctu žáků vůči pedagogům a pedagogům nezbytný respekt.

Ve veřejných debatách k tomuto tématu jsem se setkala i s názorem, že pokud pedagog z Benešovska tahal žáky za vlasy, cvrnkal do hlavy či nechal klečet na zemí, zřejmě měl k tomu pádný důvod. Vracíme se ale do debaty, která ve zdejších zeměpisných šířkách proběhla již v předminulém století. Tělesné tresty ve školách byly totiž zakázány již v roce 1870. Usoudilo se, že vzdělaný pedagog má zajistit mravnost, kázeň a pozornost žáků jinými prostředky než na vojenský způsob - rákoskou.

O bezbřehý liberalismus ve výchově nešlo ani tehdy, za vlády Františka Josefa I, ani teď. Mantinely potřebuje každé dítě a dospívající - jak v rodině, tak ve škole. Fyzické tresty ale nejsou efektivním výchovným prostředkem, který sjedná dospělému respekt a úctu mezi mladými lidmi. Podle průzkumů je právě násilí ve výchově včetně tvrdých tělesných trestů příčinou nejen agresivního chování v dospívání, ale jedním z nejvýznamnějších faktorů páchání násilní trestné činnosti v dospělosti.

Volání po znovuzavedení fyzických trestů ve školství ovšem nelze vnímat jako projev specificky českého tvrdšího postoje k výchově. Ve skutečnosti se jedná o volání po kvalitní a odborné debatě o tom, jak chceme vychovávat děti V ČR.

  • Date:05.08.2008